Bolest zvaná šikana - preventivní program ACET pro žáky šestého ročníku

V úvodu se žáci zamýšleli nad rozdílem mezi škádlením a šikanou. Společně hledali znaky, podle kterých lze poznat, že už nejde o běžné kamarádské pošťuchování, ale o chování, které druhému ubližuje. Uvědomili si také, že důležitou roli hraje nejen ten, kdo ubližuje, a ten, komu je ubližováno, ale také svědci celé situace.

Velká část programu byla věnováno vztahům mezi agresorem, obětí a svědkem. Žáci diskutovali o tom, jak se každý z nich může cítit. Zjistili, že i zdánlivě malá pomoc nebo odvaha říct dospělému, co se děje, může být velmi důležitá.

Součástí programu byla také práce s fotografiemi. Chlapci i dívky popisovali, co na obrázcích vidí, jaké emoce jednotlivé osoby pravděpodobně prožívají a co se mezi nimi může odehrávat. Následně rozlišovali, které chování je mezi spolužáky přijatelné a které už překračuje hranice slušného a bezpečného chování.

Během společné diskuse dospěli žáci k závěru, že na problém nemusí být nikdo sám. Šikana není legrace ani běžné škádlení. Každý má právo cítit se ve škole bezpečně, být respektován a nebát se požádat o pomoc.